RefuFest po třinácté Skvělá atmosféra a kultura téměř třiceti zemí

Text a foto: Sabina Badžová

Festival se pro letošek přestěhoval ze Žižkova do samotného centra Prahy, do nově otevřeného Kampusu Hybernská. I to možná přispělo k vysoké návštěvnosti v oba dny, 8. i 9. června. RefuFest se letos mimo jiné hodně věnoval dětem a školám. Děti mohly zhlédnout mimo jiné Romské pohádky prostřednictvím loutkového představení pod vedením společensky užitečného divadla Krutý Krtek. Také workshopy žonglování a bubnování přilákaly spolu s dětmi i dospělé.

Pro děti i dospělé byla určena řada filmů a dokumentů. Velký ohlas měl mezi návštěvníky dokument Ženy od vedle, který se skládal z příběhů imigrantek z Bosny a Hercegoviny. Filmy byly doprovázeny debatami s hosty. Mezi nimi byli i dobrovolníci – cizinci, kteří žijí v České republice a pomáhají různými aktivitami. Každým rokem se produkční tým InBáze snaží zařadit něco nového a letos to byl doprovodný program plný workshopů a kreativních dílen, kterých se bylo možné zúčastnit v průběhu dubna a května. Výstavy a workshopy pak byly jednou z hlavních částí festivalu. A byly opravdu rozmanité: Tělo – Hlas – Jazyk – fotografie imprese z divadelního workshopu, Do you see what I see? (Vidíš, to co vidím já?) – fotografie zachycující děti, které byly nuceny opustit své domovy, Legal Alien in Prague (Legální nepřítel v Praze) – maďarská fotografka stovkami portrétů prezentuje, jak opravdu vypadá migrace v České republice – a výstava Praha očima cizinců.

S výstavou byl propojen i projekt Reclaiming/reframing. Byl založen na workshopu pro ženy, které se učily pracovat s různými vizuálními médii od fotografií, koláží až k videím. Workshopem provázel fotograf, komunitní umělec a zkušený učitel Beht Lazroe spolu s aktivistkou, filmovou tvůrkyní a filmovou pedagožkou Masou Hilcisin. Výsledky workshopů byly předvedeny v rámci RefuFestu veřejnosti a ke zhlédnutí byla rovnou i ta část projektu, která se skládala z výstavy fotoesejí (NE)viditelné příběhy. Ty vznikly díky workshopu Osobní portrét a foto storytelling pořádaného organizací InBáze. V jeho průběhu účastníci zachytili své osobní příběhy o migraci, identitě, dětství, vzpomínkách, domovu, aktivismu, životě v jiné zemi a mnohém dalším. Každý z fotoesejů vyjadřoval osobní a odvážný krok k vyjádření a posílení identity každého z tvůrců.

Na festivalu nesměla chybět ani hudba. Zastoupeny byly i taneční workshopy, od arménského tradičního tance, běloruského tance až po Ghetto Zouk. Interaktivní vystoupení připravilo seskupení Anklung Praha sestávající z hraní na bambusový nástroj anklung doprovázený zpěvem a indonéským tancem. Anklung byl dokonce v roce 2010 zapsán na seznam UNESCO a je od prehinduistického období používán kmenem Baduy ze severozápadní Jávy v Indonésii k tanečně‑rituálním a sociálním účelům.

Scott Lee Hansen rozesmál publikum díky svým vystoupením o komické cestě podivného Česka a skupina Blood, Love and Rhetoric s mezinárodním obsazením v show v rámci Stand up komedie pokračovala.

Celkem byla na festivalu představena kultura téměř třiceti zemí. A to jako vždy i prostřednictvím stánků s občerstvením a výrobky. „Jsem mile překvapena skvělou atmosférou. Dorazilo více lidí, než jsme předpokládali, a to celý náš tým těší,“ zhodnotila letošní ročník hlavní produkční Ekaterina Kokalou, sama původem z Ruska, která koordinovala dvacetičlenný tým organizátorů složený převážně z dobrovolníků.