Zdroj: Bulletin Slovo II/2022 | Text: Anastasia Krijušenko

Petr Baroch z Organizace pro pomoc uprchlíkům chce bořit stereotypy

Podle Petra Barocha, který již šestým rokem pracuje v Organizaci pro pomoc uprchlíkům, jsou tyto tenze očekávatelné. “Může dojít k určité deziluzi, říká. Do Česka totiž podle něj přichází velmi různorodá skupina lidí, kteří mezi sebou mají kromě tragické zkušenosti málo společného. Diskuzi však podle něj negativně ovlivňují nejen vžité představy o migraci, ale také sociální atmosféra, do které uprchlíci přicházejí. Dlouhodobě neřešené problémy jako podfinancování sociálních služeb či krize bydlení totiž výchozí pozici pro dialog ztěžují.

Zdá se, že mnohá nedorozumění a tenze mezi Čechy a přicházejícími Ukrajinci či běženci z jiných zemí jsou způsobeny idealizovanými představami o uprchlících. Jaké tyto představy jsou?

Taková představa „ideality“ se dá vypozorovat z veřejných debat nebo i z dotazů účastníků našich přednášek o migraci. Nejspíše byste brzy našli pár opakujících se prvků, které často vycházejí z mediálního obrazu, z obav společnosti například ohledně ekonomické stability, případně z nějaké kolektivní vžité představy o určitém „národu“. To je do určité míry pochopitelné. Nejspíš pak vysledujete požadavky směrem k migrujícím, aby „si hlavně našli práci“ a „rychle se naučili česky“. Pod tím vším se dá určitě najít podtón touhy po vděku za přijetí.

Jak tyto představy lidí na vás jako člověka, který pracuje s uprchlíky, působí?

Já osobně se vlastně snažím vůbec s nějakou představou ideálního uprchlíka ve veřejném diskursu nepracovat a nehledat ji. Mám pocit, že bych tím jednak sám umocňoval stereotypy vůči migrujícím, ale jednak i vytvářel zobecněnou představu o Češích, kteří jsou „takoví a takoví a říkají to a to“. Což by nebylo vůbec fér, vždyť denně nahlížíme obrovskou různorodost obou skupin. Zajímavější mi přijde bourat jak zobecněnou představu Čechů o migrujících, tak i představu o „typickém“ Čechovi zamýšlejícím se nad migrací. A namísto toho poukazovat na různorodost a zamýšlet se nad tím, kde a proč takové představy vznikají. 

Co se tedy stane, pokud se člověk s takovými představami potká s uprchlíkem a třeba ho i ubytuje u sebe doma?

Může dojít k určité deziluzi. V horším případě se začne sám sebe ptát, jestli jsou prchající dostatečně vděční, zda by neměli mít v ruce CV a obíhat denně pohovory a jestli by čeština konkrétního cizince už neměla mít úplně jinou úroveň. V lepším případě nezačne tyto otázky motat sám v sobě nebo v nenávistném prostředí, ale zeptá se empaticky a napřímo. A v ideálním případě si je od počátku vědom, že přichází traumatizovaný člověk, který má plnou hlavu starostí různé škály hrůznosti a ocitá se v neznámém prostředí. Není to vůbec ideální start k navázání empatického dialogu, a přesto je takový dialog cílem. Ať už na úrovni osobní, veřejné, nebo státní.

Mohou se prohloubit i tenze ve společnosti?

Samozřejmě. Pak je otázkou, jakou atmosféru popsanému dialogu na různých úrovních nastavíme a zda ho vůbec umožníme. Dialog totiž probíhá v nějak přednastavené atmosféře. Je velmi podstatné, jak o migraci informují média, jací politici jsou veřejně vidět a jaký slovník používají, ale i do jaké společenské situace migrující přicházejí. Teď například čelíme totálně podfinancované sféře sociálních služeb, neřešené bytové krizi, rozsáhlé praxi nelegálního zaměstnávání cizinců, ale i neschopnosti státu pomoci lidem bez domova či zajistit na svém území důstojné pracovní podmínky. To všechno jsou rovněž důležité faktory, které ovlivňují dialog.

Co je potřeba s těmito představami dělat?

Velmi zjednodušeně – bourat je. Jako nezisková organizace, která denně přijde do přímého kontaktu s velkým množstvím cizinců, se nám samozřejmě kumuluje obrovské množství znalostí a zkušeností. Pak je naším úkolem nenechat tyto informace zakonzervované, ale předávat je jak státním orgánům, tak veřejnosti.

Jak to vypadá v praxi?

V Organizaci pro pomoc uprchlíkům již druhým rokem funguje projekt Představení migrace a integrace cizinců a uprchlíků mladým a seniorům, který spolufinancuje Ministerstvo vnitra. Název stojí za starou bačkoru, ale obsahově je to krásný projekt. Díky němu objíždíme celou Českou republiku a hovoříme se studenty, se širokou veřejností i se seniory o migraci obecně, ale i o aktuální situaci. Zároveň se projekt věnuje tématu šíření dezinformací a snaží se dál předávat to, s čím my se denně potkáváme. 

Co lidem, kteří chodí na vaše workshopy a přednášky, říkáte v souvislosti s příchodem uprchlíků?

Doporučujeme jim připomenout si věci, které mohou na první dobrou působit banálně. Do Česka přijelo určité množství lidí, neboť na Ukrajině propukla válka. Ta si nijak nevybírá a vyhnala ohromně různorodou skupinu osob za hranice. Nespojuje je zase tolik věcí: pouze země, odkud přicházejí, a tragická zkušenost. Pokud máte potřebu hledat, co jsou společné znaky pro všechny uprchlíky, moc jich nenajdete. Sám pracuji v hotelu, kde je ubytováno 280 osob prchajících z Ukrajiny, a samozřejmě je každá a každý z nich úplně jinačí osobností. Stačí si představit třeba jen to, jak různorodou skupinu tvoří vaši vlastní známí a jak těžké je najít nějaký souhrnný popis takové skupiny. O to hůře vám něco takového půjde v případě popisu všech osob, které prchly z Ukrajiny. Spojuje je tragédie obřích rozměrů a touha vrátit se co nejrychleji domů. Proto je třeba být trpělivý, poskytnout všem bezpečí a naslouchat. 

Je v Česku i nějaký další velký problém, který se týká přijetí uprchlíků?

Tak ten úplně zásadní se vynořil poměrně rychle. Když se podíváme, jakým způsobem je zacházeno s romskými uprchlíky, ale i jaké problémy měly osoby, které nemají bílou pokožku, na hranicích, tak slovo rasismus skutečně křičí ze všech koutů. Další věci jsem už nastínil: máme podfinancované sociální služby, vytváříme společnost s obrovskými příjmovými rozdíly a jsme v krizi bydlení. Nechci končit negativně, neboť vnímám obrovskou vlnu solidarity, snahy a pomoci, ale je třeba si uvědomovat, že běžíme běh na dlouhou trať, a proto je třeba pracovat na sociálně spravedlivé politice, ať si sami neházíme klacky pod nohy.