Afghánská komunita v Česku

Text: Anastasia Kriušenko

Zdroj: Bulletin Slovo III/2021

„Afghánská komunita v Česku je malá, roztříštěná a skoro neviditelná“, říká ředitel centra pro afghánsko-české vztahy Farid Ahmad Yar

Poté, co padl Afghánistán, Česko evakuovalo 169 tamních občanů. Po příletu vojenským speciálem museli strávit deset dní v karanténě a vyřešit povolení k pobytu. Někteří ho v Česku už měli, 152 evakuovaných však požádalo o azyl. Afghánci, kteří uprchli do Česka, jsou ale oproti jiným tuzemským menšinám znevýhodnění. Nemají tu totiž pevnou komunitu spoluobčanů, kteří by mohli krajany navigovat v novém prostředí. Podle Farida Ahmada Yara, který se do země přestěhoval před 27 lety a velkou část českých Afghánců zná, většina z nově příchozích krajanů v Česku nezůstane. Zdejší komunita je podle něj roztříštěná. Jednou z největších a zároveň nejvíce izolovaných skupin je ta, kterou spojuje Rádio Svobodná Evropa, jež sídlí v Praze. Rozhlasová stanice už přes 70 let poskytuje disentu ze zemí, kde demokratické hodnoty a svoboda médií jsou popírané, prostor pro vysílání. Její pracovníci nejen z Afghánistánu jsou proto často držiteli politického azylu a z bezpečnostních důvodů omezují své kontakty.

„Další skupinou jsou ti, kteří přišli v 80. či 90. letech studovat a založili zde rodiny. Mají české občanství a žijí úplně jinak,“ říká Yar. Ještě silnější propojení s českým životním stylem pak mají ti, kteří se v Česku narodili. „U nich ani nejde poznat, že jsou z Afghánistánu,“ vysvětluje a dodává, že dalšími skupinami jsou například žadatelé o azyl, kteří se v případě zamítnutí budou muset vrátit zpátky, nebo ti, kteří mají doplňkovou ochranu. Ta znamená stejný režim, který mají uprchlíci s azylem, ale na rozdíl od nich pouze do té doby, než nebezpečí v zemi, odkud prchají, pomine.

Podle veřejných dat ministerstva vnitra žije v Česku na stálo 330 Afghánců. Přes 70 procent z nich má trvalý pobyt, zbytek pak přechodný. „Jsou plně integrovaní. Jako všichni ostatní jedou ráno do práce, večer domů, mají české přátele a kamarády. Mezi sebou ale komunitní kontakty nemají,“ říká Yar. Zároveň ti, kteří získali české občanství, v oficiálních statistikách započtení nejsou. „Mám asi 50 kamarádů, na něž se nahlíží jako na Čechy. Já je ale vnímám jako Afghánce, pozdravíme se v našem jazyce a pocházíme ze stejné země,“ popisuje.

Aby zapadli, vzdají se tradic i kultury

Farid Ahmad Yar říká, že většina místních Afghánců se své kultury a tradic nakonec vzdá. „Všichni ví, že je česká společnost uzavřená a nemá ráda ‛‚jiné‛ lidi. Nechceme být viditelní, abychom zbytečně neprovokovali,” vysvětluje. Negativního postoje si ale všímá spíše od méně vzdělaných nebo zcestovalých lidí. „Když se stane nějaký teroristický útok v Americe, pak si všichni myslí, že Afghánci jsou teroristé. Pokud se ale pohybujete ve vzdělané společnosti, nic takového nezažíváte,“ upozorňuje.

Podle Yara nejde mluvit o afghánských tradicích a kultuře, protože oblast sdružuje kolem osmi národností. „Afghánský národ neexistuje. Lidé žijí na stejném území, ale mají úplně odlišnou kulturu, tradice a mentalitu. Dokonce vypadají jinak,“ vysvětluje. Připouští však, že někteří jedinci v Česku stále dodržují své zvyky, i když je takových lidí málo. „Pokud náhodou dvě nebo tři rodiny tradice dodržují, tak pouze v soukromí za zavřenými dveřmi, na veřejnosti to vůbec neukazují.“

Zřeknutí se vlastních tradic, které si mnohé menšiny nedokážou připustit, Afghánci podle Yara vnímají s pokorou. „Pokud se rozhodují o odjezdu ze své původní země, většinou s tím počítají. Ten, kdo se toho vzdát nechce a komu jeho tradice budou chybět, migruje dalších 200 kilometrů a dostane se do Německa, Belgie, Francie nebo Anglie,“ říká. Tyto země totiž mají mnohem větší počet Afghánců, a proto i silnější komunity s pevnějšími vazbami. Mnozí uprchlíci, kteří dostali v Česku azyl, podle něj v zemi nezůstali a pokračovali dále na Západ. „Lidé tam ví, jak mají uprchlíky přijímat, jak s nimi spolupracovat a jak být sousedé. Když ale Afghánec bydlí v českém paneláku, všichni se ho bojí. Jednou jsem pomáhal známému hledat bydlení a 90 procent pronajímatelů ho odmítlo. Na Západě už to tak není,“ vysvětluje Yar důvody, proč mnozí Afghánci v Česku nezůstanou. Svou roli podle Yara hrají i lepší platy a kvalitnější životní prostředí. „To ovšem dělají i Češi, pokud mají možnost pracovat a žít v zahraničí za lepších podmínek, odchází,“ dodává.

Vstřícnost vůči cizincům se vyplatí

Farid Ahmad Yar však v Česku plánuje zůstat navždy. „Svého rozhodnutí nelituji. Od prvního měsíce, co jsem tady žil, tak jsem pracoval. A pracovití lidé zvládnou žít kdekoliv,“ říká technický specialista na vodní elektrárny. Pracovních pozic za třicet let vystřídal hned několik. Vyvážel technické výrobky do Afghánistánu, do Česka pak dovážel afghánské koberce. Teď si přivydělává jako tlumočník a provozuje hotel v Praze.  Yar je členem několika organizací, které se zabývají integrací cizinců, zároveň si ale našel své místo i mezi Čechy. „V naší vesnici poblíž Prahy jsem jediný Afghánec. Lidé si na mě ale zvykli, jsem jako oni a mám spoustu kamarádů,“ říká. Jeden z jeho synů se narodil v Česku, druhý se přistěhoval, když mu byl jeden rok. Teď oba vystudovali vysokou školu a stejně jako otec považují Česko za svůj domov.

„Když jsme emigrovali v devadesátých letech, spousta afghánských rodin zamířila do Německa,“ vzpomíná Yar. „Měli někdy i pět dětí a Němci jim poskytovali bydlení a stravování. Za 20 let se z těchto dětí stali vysokoškolsky vzdělaní právníci, lékaři a odborníci v různých odvětvích,“ říká a dodává, že kromě profesionálů země získala velké množství daňových poplatníků.

Farid Ahmad Yar proto připouští, že kvůli stárnutí populace a bezproblémovému soužití mohou Češi v budoucnu změnit svůj názor na Afghánce. „Můžeme být dobrou pracovní silou, ale aby nastala změna v tom, jak společnost vnímá cizince, bude potřeba ještě hodně času a trpělivosti,“ odhaduje Yar.