Asi.jatka – II. díl

Bulletin Slovo II/2021

Blog Do Thu Trang

 

Srkat, či nesrkat?

Co vám proběhne hlavou, když potkáte ve vietnamské restauraci asijského strávníka? Že jste šli do správného podniku? Sledujete, co si strávník objednává? Nedej bože vietnamsky. Ha! Je to příbuznej majitele? Dostane podpultovku? Bude mít víc masa? Exotičtější bylinky?

Co vám budu povídat, někdy to je pravda. Já si zásadně vietnamsky objednávám kuřecí pho a prosím si o maso s kůžičkou, ale tuhle autentyš variantu dostanu už jen málokde (třeba v Rememberu na Bílé Labuti). To je moje jediná podpultovka.

Sledujme ale asijského strávníka dále… Dostane jídlo. Ha! Phočko? Sem to říkal! Vezme si hůlky? Má speciální grif? Dává si do jídla další vomáčky? Žádnej citron? Cože? Jí to jinak? Bude srkat?!

A tu se na chvilku zastavme. Nedávno jsem zašla v Karlíně do jedné takové typické vietnamské restaurace, žádné novoty ani nóbloty. Objednala jsem si kuřecí pho (bohužel bez kůžičky) a chtěla se pustit do jídla po „našem“. Tedy s hlasitým srkáním. Kolem mě sedělo něco kolem sedmi lidí a nehrála žádná hudba. Úplný ticho. Tak zas taková typická vietnamská restaurace to asi není, když tam nehrála ani instrumentální hudba.

Takové ticho, u kterého nemůžete probírat práci ani život. Natož srkat vývar. I rozhodla jsem se ho tedy jíst nenápadně. Byla to moje nejtišší a nejtěžší pholévka. Soustředit se na každé sousto a tiché usrknutí dalo dost práce. Přiznávám, taky to bylo dost divný. Takže příště nasrkanou.

 

 

Úděl vietnamského jedináčka

Být jedináčkem ve vietnamské rodině je dost nezvyk. Teda pokud na vaší rodině neexperimentovali čínští sociální inženýři. Společnost se na tuhle tříčlennou rodinku dívá podezřívavě. Obzvláště těžké to máme my, jedináčkovské dcery.

Gratulujeme, ke kulturní rozdvojenosti nabízíme taky nereálná očekávání, krásný materiál pro terapeuta. No a v čem tkví to dvojsečné kouzlo jedináčkovství?

Nepříbuzné tetičky a strýčkové se ptají, proč nemáte sourozence. A nechtělo by to bratra? Bylo mi přes 20. Oscilka přeskakovala mezi dvěma póly. Proč nemám mladšího sourozence – a kdy budu mít děti? 

Na péči o rodiče, až budou starší, budete sami. Pokud si navíc vezmete asijského muže, očekává se, že budete pečovat i o jeho rodiče. BTW 8. 5. je Den matek.

Protože budete jediní, kdo bude dědit. Ka-ching!

Rodiče jsou na vás apriori pyšní, protože jste jejich jediné dítě.

Zároveň s vámi budou navždycky nespokojení, protože je nemá kdo jiný zklamat.

Na jednu stranu dostanete veškerou pozornost a péči, na druhou stranu si musíte ve všem vydupat cestu jako první. Není tu sourozenec, který vám kryje záda.

Dopsala jsem těch pár řádků sem, abych si uvědomila, že na vás mám prosbu. Neptejme se žen, rodin, párů, proč ještě někdo nemá děti, kdy a kdo bude konečně ty děti mít a kdy se chystá to druhé…? Byť máme dobré úmysly, prostě se neptejme.

 

 

Mluvit divně vietnamsky?

Nemít samé jedničky?

Asi budeš banánen…

Co na to řeknou tetičky?

 

Nic se neboj, je nás víc,

hlavně uvnitř zdravej a zralej,

jde hlavně o to. A víc nic.

 

Špatná báseň věnovaná mladým Vietnamcům se vzkazem, že každej „banán“ jednou dozraje a že v tom hledání identity nebyli a nebudou sami. Díky organizaci Viet Up za pozvání na Banán fest, festival Vietnamců 2. generace.