Blog Marwana Alsolaimana

Foto: archiv autora

zdroj:  Bulletin slovo III/2021

 

Vážení cizinci, máslo se v Česku používá nejenom k jídlu

Hrdě jsem se přišel na koleje ČVUT ubytovat hned po absolvování intenzivního přípravného kurzu českého jazyka, který trval osm měsíců. Během tohoto kurzu jsme češtiny měli více než chleba, čaje, kávy, masa, knedlíků a zeleniny dohromady. Uvažoval jsem o tom a řekl jsem si: ano, organizátoři kurzu mají pravdu, vždyť kdo chce studovat na ČVUT, musí být jazykově pečlivě připravený.

Přišel jsem proto na první semestr prvního ročníku stavební fakulty s představou, že jsem pečlivě jazykově připravený.

Jednou ráno jsem se chtěl před svým českým spolubydlícím předvést, že taky česky umím a můžu mluvit o čemkoliv, proto jsem se ho zeptal: „Martine, kolik tě stál ten magnetofon?“ A Martin řekl: „Dvě kila“.

Nepochopením jsem chvilku naivně mlčel a potom jsem řekl: „To není tak drahý!“ Martin odešel pryč a nechal mě úplně vytočeného. Sakra, vím, co je dvě, a vím, co je kilo, ale něco stojí dvě kila? Dvě kila čeho??

Ve vedlejším pokoji bydlel taky český student z naší paralelky a hodně jezdil na kole. Napadlo mě, že k němu zajdu a zeptám se ho, kolik stojí jeho kolo a schválně co mi řekne.

Opravdu jsem tam šel a po chvilce povídání jsem se úplně nenápadně zeptal: „Kolik stojí takové kolo?“ A soused řekl: „Asi tři litry“. Řekl jsem mu: „Aha, děkuji za informaci“.

Vrátil jsem se zpátky do svého pokoje a hned jsem otevřel učebnici češtiny z pečlivého přípravného kurzu a díval se na číslovky, které jsme se dlouho učili. Byly tam normální číslovky a žádné kilo ani litr mezi nimi jsem tam nenašel!

Byl jsem z toho hodně nervózní a nechtěl jsem se toho jen tak vzdát. Zavolal jsem jednomu českému kamarádovi, abychom se někde v hospodě sešli s tím, že se ho zeptám na ty záhadné ceny, které jsem dnes ráno slyšel. Přišli jsme do hospody, dali jsme si pivo a začali si povídat. Máme jednoho společného kamaráda – Luboše. Než jsem se chystal se kamarádovi se svým jazykovým zmatkem svěřit, zeptal jsem se ho: „A co dělá Luboš?“ Kamarád odpověděl: „Ale ten má máslo na hlavě!“

Tvářil jsem se, že rozumím, a čekal, co bude říkat dál, jestli nepadne ještě nějaké slovo, co má spojitost s máslem, nebo aspoň s nějakou jinou pomazánkou.

Bohužel, žádné takové slovo nepadlo. V ten moment už jsem zapomněl, proč jsem se s tím kamarádem dnes sešel, a když jsem si vzpomněl, vůbec se mi nechtělo se ho zeptat na ty dvě záhady, které jsem slyšel předtím, protože jsem už  měl před sebou záhadu daleko větší!

Vrátil jsem se na koleje z češtiny úplně zoufalý. Hned, jak jsem tam dorazil, nabral jsem si trochu másla a dal jsem si ho na hlavu, abych věděl, jak se cítí člověk, který má na hlavě máslo. Jaké životní změny to máslo může přinést? K ničemu jsem nedošel, akorát jsem musel jít do sprchy.

Protože jsem tehdy bral češtinu moc vážně, napadlo mě, že zavolám Lubošovi, dám si s ním taky sraz a zjistím, jestli s tím máslem na tom něco je.

Bylo velké horko, říkal jsem si, že pokud Luboš má opravdu máslo na hlavě, určitě tam v tom vedru dlouho nevydrží a steče dolů. Bude pak pro mě jednodušší se ho na další souvislosti zeptat.

S Lubošem jsem se ještě ten den večer sešel v kavárně a celou dobu něco vyprávěl a já jsem se jenom díval na jeho hlavu a čekal na ten moment, kdy to máslo z jeho hlavy steče. Bohužel nic nevyteklo.

Zase jsem byl zoufalý. Bože, prosím Tě, co mají Češi na mysli tím máslem na hlavě?

Za chvilku jsem se nějak probral a v duchu si říkal: „Když se mi jedná čistě o jazykovou stránku, stydět se nebudu, já se toho Luboše na to rovnou sám zeptám. Tak jsem se Luboše zeptal: „Prosím tě, Luboši, někdo mi říkal, že máš na hlavě máslo, jenom mi řekni, jestli je to pravda, a pokud ano, proč ho tam dáváš?“

Čekal jsem od Luboše veškeré reakce, ale vůbec jsem netušil, že bude reagovat takto. Luboš se zvedl, zaplatil svoji kávu, potom vzal do ruky skleničku vody, co byla na stole, a vylil ji na moji hlavu. Od té doby jsem ho už nikdy neviděl.

Takže vážení cizinci, jediné, co vám mohu poradit, je toto:

1) Nikdy neříkejte, že umíte česky;

2) Když uslyšíte nový nepochopitelný český výraz, nikdy se na to neptejte toho dotyčného, protože možná dopadnete daleko hůř než já.