Projekt INTEGRA

Text: Goranka Oljača

Prohloubení porozumění mezi migranty a většinovou společností

Anca Covrigova se jako metodická vedoucí Integračního centra Praha (ICP) intenzivně zabývá všemi aspekty integrace cizinců. Přitom nezapomíná, že sama přišla v roce 2002 do Česka z Rumunska a že proces integrace pocítila na vlastní kůži. Byla mladá a zamilovaná a celý posun sem tehdy nevnímala jako nějaký oficiální proces. Díky manželovi, který je Čech, hned získala trvalý pobyt a jediné, co řešila, bylo to, že úřady k jejímu příjmení přidaly „ová“.

Našla jsem si práci v mezinárodní společnosti poměrně rychle, ale mluvila jsem jen anglicky a s češtinou jsem zápasila. V Praze jsme neměli žádné rodinné zázemí. Neznala jsem skoro nikoho a pomohla mi až mateřská, protože na pískovišti maminky velmi rychle zapomínají, kdo odkud je. Teď s odstupem musím říci, že nejdůležitější je opravdu učit se jazyk. Čeština je složitá, ale ten krok je silný a rozhodující nejen kvůli tomu, že se člověk začíná cítit lépe, ale i veřejnost ho přijímá jinak. Češi to sice neříkají nahlas, ale velmi si cení, když se někdo snaží mluvit česky, už ta snaha otevírá cizincům spoustu dveří.“

Proces začleňování si člověk musí hlídat sám,“ říká Anca Covrigová a hned si se smíchem uvědomuje, že začala mluvit jako metodická vedoucí. „Velmi často problémy, které řešíme tady v ICP, vznikají kvůli tomu, že lidé zapomínají. Neuvědomí si, že prodloužit si pobyt je jejich povinnost. V duši apeluji na českou veřejnost, aby pochopila, kolik každodenních věcí, které Češi berou jako samozřejmost, se ten cizinec musí velmi rychle naučit. Od toho, jak to funguje v metru, k tomu, kdy musíte zapsat dítě do školky. Vcelku je to zajímavý proces a beru to jako zkušenost do života. Nepopírám, že existují úskalí, kdy člověk začne řešit, kde je vlastně doma. Štěstí je, když se někdo cítí doma tam, odkud odešel, a cítí se doma i tady. Nejhorší je, když se necítí doma ani tam, ani tady.“

Novinář by nejraději tuto výpověď použil místo tzv. strategických materiálů na téma integrace psaných často poněkud nezáživným slovníkem. Bohužel, ne každý má takové štěstí jako Anca Covrigová a navíc, integrace cizinců se děje i v množném čísle. Že je aktérů jejich integrace více, nám znovu připomněla osvětová kampaň, kterou ICP uskuteční během celého roku 2019.

Kampaň je součástí mezinárodního projektu Integra, v rámci kterého se loni mapovala a hodnotila integrační politika a praxe českého hlavního města. Podobné hodnocení probíhalo paralelně v dalších čtyřech městech v Bulharsku, Itálii, Chorvatsku a Slovensku. Podle slov koordinátorky projektu Veroniky Spiegelové je jedním z jeho cílů rozvoj integrační politiky a praxe hlavního města Prahy. „Dále je to rozvoj spolupráce mezi všemi aktéry na poli integrace, a to nejen v Praze, ale napříč všemi zeměmi a městy, které se do projektu zapojily. Dalším cílem je prohloubení porozumění mezi migranty a většinovou společností, což obsahuje boj proti vzájemným předsudkům a obavám.“

Výhodou Prahy je, že má Koncepci integrace cizinců a že se mohlo tradičními a inovativními výzkumnými metodami zjišťovat, jak se to projevuje v běžném životě města. První aktivitou osvětové kampaně je prezentace čtyř plakátů s infografikami, které veřejnost seznámí s  integrací cizinců v Praze. Uvidíte je ve veřejných institucích.

Plakát Vize a služby města v oblasti integrace cizinců poskytuje přehled toho, jací cizinci v Praze jsou a kolik jich z celkového počtu žije v hlavním městě. Uvedli jsme i strukturu všech institucí a organizací, které se v Praze zabývají integrací, od magistrátu po neziskové organizace, městské části a spolky migrantů. Zdůrazňujeme, že každý sedmý obyvatel Prahy je cizinec. Praha je otevřená k migrantům, má různé nástroje, které při komunikaci používá a v podstatě je uživatelsky vstřícná“ popisuje Anca Covrigová.

Druhým tématem je Sociální inkluze cizinců a občanská angažovanost migrantů. „Máme více než 50 organizací, které se snaží zprostředkovat vlastní kulturu a snaží se i o příjemné soužití se všemi,“ vysvětluje Anca Covrigová. „Uvedli jsme, co se snaží dělat Praha, co dělají neziskové organizace a co městské části. Právě městské části poskytují opravdu mnoho příležitostí k zapojení a cizinci je často nevyužívají kvůli tomu, že o nich nevědí. V rámci Photovoice, jedné z metod, které byly využívané při hodnocení integrační politiky, vznikly krásné fotografie odkazující na téma integrace. Například na Praze 10 různé ženy migrantky přispěly svými fotografiemi, které pojmenovaly ,Her storyʻ, tj. její příběh, příběh žen.“

Dalším tématem je Prostředí města a pocit bezpečí. Cizinci sice nejsou úplně rovnoměrně rozložení, ale v Praze není místo, kam by se někdo bál jít jenom kvůli tomu, že tam žije někdo, kdo není ze stejné země. Zkrátka, Praha nemá „no go“ zóny. Drtivá většina cizinců si velmi váží služeb, které město poskytuje, zvlášť vnímají a oceňují spolehlivost MHD. Zároveň nám některé fotografie z Photovoice ukazují, že cizinci také poskytují služby, které nejsou na první pohled vidět, a že Praha je krásná a čistá často i díky cizincům, kteří tady tak trošku neviditelně pracují. Takže v rámci projektu vyšlo, že Praha je město bezpečné, čisté a pro většinu cizinců i velmi krásné.

Posledním tématem jsou Postoje majority vůči cizincům. Tým ICP má pro komunikaci promyšlenou strategii – nekritizuje ostře xenofobii obyvatel, ale spíš nenásilným způsobem, jemně zve majoritu k přemýšlení. ICP zvlášť zdůrazňuje, že podle výzkumu z roku 2018 tři čtvrtiny Čechů říká, že soužití s cizinci je úplně v pořádku. Mimo jiné je třeba vysvětlovat pojmy ekonomický migrant versus uprchlík. První migrují dobrovolně a druzí nedobrovolně kvůli válečným konfliktům nebo pronásledování. Právě z nejasnosti pojmů často pramení negativní postoj k cizincům obecně a je to úrodná půda pro xenofobní manipulace. ICP věnovalo ekonomické migracidílčí kampaň. „Proč“ a „jak“ vysvětloval na veřejné prezentaci expert projektu Luboš Kožíšek.

Po mapování a hodnocení integrace v Praze vzniklo několik doporučení pro hlavní město Prahu s cílem, aby do budoucna proces zapojení cizinců byl co nejhladší. Především se má brát v potaz to, že cizinec, který žije v Praze, je obyvatelem města stejně jako ostatní, jak zdůrazňuje Anca Covrigová.

Praha dělá spoustu věcí pro cizince. Má svou webovou stránku, má materiály v různých jazycích, ale málokdo o tom ví, nejenom cizinci, ale i Češi. Proto doporučujeme, aby město trochu jinak komunikovalo téma integrace. V doporučeních jsme řešili dostupnost bydlení jako výrazně palčivý problém, protože existuje jistá diskriminace, se kterou se strašně složitě pohne. Dále je třeba trochu více podpořit zapojení cizinců do života města, aby sami věděli nejen, že ty možnosti jsou, ale i jakým způsobem na to mohou reagovat a jak se mohou připojit. Pro nás je také důležité to, aby se město zaměřilo více na prevenci vzniku problematických situací a ne aby se integrace objevovala jako téma až ve chvíli, kdy nastane nějaký problém. V tomto ohledu by například pomohlo vytváření kvalitních demografických studií za účelem lepšího plánování například vývoje služeb zacílených na integraci nebo podmínek ve školních a předškolních zařízeních a podobně.“

Seznam doporučení najdete na oficiálních stránkách projektu Integra a na webu ICP.