Rok 2019 a daně fyzických osob

Text: Petr Zíka

I když povinnost podat daňové přiznání bude aktuální až na začátku příštího roku, je dobré se začít připravovat předem a seznámit se s novinkami. To se týká nejen fyzických osob, které podnikají, ale i zaměstnanců, tedy odborně řečeno těch, kteří vykonávají závislou (zaměstnaneckou) činnost. Mimo podnikatelů a zaměstnanců se tato činnost týká všech, kteří si vydělávají nezávisle, například umělců. Souhrnně je nazýváme OSVČ – osoby samostatně výdělečně činné. Nejčastěji se ale setkáváme s otázkou, jaké daňové přiznání podávají zaměstnanci. A proč?

Odpověď je následující: Každý zaměstnanec si může podat daňové přiznání vlastní. Zaměstnavatel vyúčtuje roční mzdu každému zaměstnanci, který má u něj jeden či více pracovních poměrů trvajících celý rok a nemá žádné další zdanitelné příjmy, případně nastoupí během roku a přinese si od předchozího zaměstnavatele potvrzení o zaměstnání. Toto potvrzení se nazývá POTVRZENÍ o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) za období 2019. Tento tiskopis, jež najdete zde, je určen každému daňovému poplatníkovi, který po část roku nebo celý rok vykonával nějakou závislou činnost, velmi důležitý.

A kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci vyúčtovat daň a zaměstnanec musí podat daňové přiznání sám? To nastává v případě, že má zaměstnanec více pracovních poměrů u více zaměstnavatelů nebo pokud má kromě závislé činnosti ještě další zdanitelné příjmy. Aby to nebylo tak složité, rozebereme si teď jednotlivé situace.

1. Zaměstnanec má jeden či více pracovních poměrů u jednoho zaměstnavatele.

V tomto případě se o všechno postará zaměstnavatel. Zaměstnanec si ovšem může vyžádat výše uvedené potvrzení (nebo více potvrzení, má-li více pracovních poměrů) a podat si daňové přiznání sám.

2. Zaměstnanec má více pracovních poměrů u více zaměstnavatelů.

V tomto případě si zaměstnanec vyžádá uvedené potvrzení u každého zaměstnavatele a podává si daňové přiznání sám.

V obou těchto případech si daňové přiznání můžete vyplnit, poté vytisknout nebo elektronicky odeslat na portálu Ministerstva financí ČR.

Jedná se o jednodušší daňové přiznání a přesně se jmenuje PŘIZNÁNÍ k dani z příjmů fyzických osob pro poplatníky mající pouze příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky (včetně daňových nerezidentů České republiky).

V případě, že má zaměstnanec ještě nějaký další příjem, třeba z pronájmu nemovitosti nebo z výkonu živnosti, výnos z obchodního podílu a podobně, podává si samozřejmě daňové přiznání sám. Je jen o něco složitější, ale současný portál Ministerstva financí by měl provést vyplňujícího všemi úskalími. Najdete ho na stejném internetovém odkazu, jmenuje se PŘIZNÁNÍ k dani z příjmů fyzických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) za zdaňovací období (kalendářní rok) nebo jeho část.

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) samozřejmě podávají daňové přiznání z předchozího odstavce. Zde je potřeba, třeba již jen proto, aby se zamezilo různým dohadům a nepřesnostem, uvést základní, ověřené a jednoznačně platné skutečnosti.

Výše daňových paušálů se v roce 2019 mění, konkrétně zdvojnásobuje, proti roku 2018. O co se jedná? Výdajové paušály upravuje § 7 odstavec 7 zákona o daních z příjmů. Paušální výdaje jsou vlastně výdaje vypočítané procentem z příjmů. Jedná se de facto o legální fiktivní výdaje, které si fyzická osoba (podnikatel) může uplatnit a snížit si tak svoje příjmy o 30–80 %, i když neměl žádné výdaje, a právě z těchto 30–80 % nemusí zaplatit daň. Daň z příjmů tedy zaplatíte jen ze zbylé sumy.

Použití těchto paušálů lze opravdu odpovědně doporučit. Následující přehled platí pro rok 2019.

• 80 % (nejvýše 1 600 000 Kč ročně) – z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného,
• 60 % (nejvýše 1 200 000 Kč ročně) – z příjmů z živnostenského podnikání,
• 40 % (nejvýše 800 000 Kč ročně) – z jiných příjmů ze samostatné činnosti,
• 30 % (nejvýše 600 000 Kč ročně) – z příjmů z nájmu.

Znamená to třeba, že zedník, který pracuje jako živnostník, si z milionu korun, který za rok 2019 vydělal, odečte 800 000 Kč výdajů a jeho daňový základ činí jen 200 000 Kč. Důležité je ovšem svoji činnost správně zařadit. Zatímco prodejce telefonních tarifů, který nemá jiné výdaje než telefon a automobil, může použít 60% paušál, lékař nebo advokát pouze 40% paušál. Řiďme se v tomto případě zněním zákona, nikoli logikou.

Uváděné skutečnosti jsou opravdu pro vývoj drobného podnikání v naší zemi velmi potěšující. Na závěr je ještě třeba uvést dvě skutečnosti, které se velmi často stávají předmětem sporů.

Zapamatujme si, že přesáhneme-li za předešlých 12 měsíců po sobě jdoucích výdělek více než 1 milion korun, musíme se registrovat jako plátci DPH (daně z přidané hodnoty). Nikoli tedy za kalendářní rok, ale třeba od června 2018 do května 2019. S registrací pro tuto daň není povinnost vést podvojné nebo jednoduché účetnictví, stačí stávající daňová evidence, případně evidence příjmů a výdajů pro potřeby zpracování DPH. Přesáhneme-li (již jako plátci DPH) částku 2 000 000 Kč, můžeme samozřejmě použít paušálu odpovídajícího činnosti, ke které se vztahuje. Vyděláme-li třeba 3 500 000 Kč, můžeme použít paušál, ale pouze do výše dané určeným procentem ze dvou miliónů korun. Konkrétně námi zmiňovaný zedník, využívající 80% paušál výdajů, si z uvedené částky odečte 1 600 000 Kč. Částka 2 000 000 korun je tedy určující hranici maximální částky výdajového paušálu, nikoli částky, do které smíme paušál využít. Ta omezena není.