OPU představuje na svém blogu ukrajinské posily v týmu

foto: blog OPU

Text byl převzat z blogu OPU.

Při prvním příchodu ukrajinských uprchlíků nám bylo jasné, že naše pomoc bude potřeba dříve než jindy. Abychom jí mohli poskytnout, potřebovali jsme zjistit jak? Proto se náš tým v OPU rozrostl o ukrajinsky mluvící kolegy, kteří tlumočí a žijí s námi i s klienty jejich příběhy.

Pracujeme v týmech profesionál a překladatel, ale leckdy zkušenosti z vlastní minulosti předčí teorii a klientům také dokáží pomoc. Za sebou mají totiž stejně tak přesun z rodné země a integraci v ČR. Rádi se s vámi podělíme, jaká byla jejich cesta až k nám do OPU a v pokračovacím seriálu vám představíme naše kolegyně. První medailonek patří Oleně H. Žije v Praze 3 roky s rodinou a dostat se do Prahy byl její sen.

„Přestěhovat se do Čech byl můj sen. Hledala jsem lepší budoucnost pro své tři děti. Ale samozřejmě, že na cestě a adaptaci bylo mnoho obtíží. V České Republice získal manžel pracovní povolení a následně jsme mohli na jeho vízum zažádat o pobyt i já s dětmi. Problém nastal tehdy, kdy se ukázalo, že firma, kde muž pracoval, měla dluhy na sociálním a finančním, což byla pro Ministerstvo vnitra velká překážka. Nemohli jsme si prodloužit dokumenty. Manžel proto na radu právníka, aby o doklady nepřišel, změnil zaměstnavatele. Byla to výzva, protože najít dobrou práci v krátké době je těžké. Ale nakonec se podařilo manželovi změnit zaměstnavatele a prodloužit doklady, později i mě a mé tři děti.

Kvůli komplikacím s prodloužením dokladů jsem nemohla dva roky pracovat. Začala jsem se intenzivně věnovat studiu češtiny a po získání volného přístupu na trh práce jsem přemýšlela, co bych chtěla dělat. Jak najít práci a jakým směrem budu směřovat?  I přesto, že mám vystudovanou vysokou školu ekonomickou, vždy jsem cítila vnitřní touhu pomáhat druhým a poskytovat jim podporu. Když jsem zjistila, že OPU potřebuje dvojjazyčné pracovníky v sociálních službách, hned jsem cítila, že je to právě to, co mě v této fázi života bude naplňovat. „

„V Česku jsem se od začátku cítila stejně dobře jako doma a v některých ohledech i mnohém lépe. Jako matka vidím největší přednosti v systému školství. Například dítě je přijímáno do školy podle obecných pravidel, a ne podle toho, který rodič platí řediteli více. Školy mají pro vzdělávání dětí vše připraveno. Na Ukrajině se na náklady rodičů pořídily projektory, záclony nebo výměna oken za plastová. Ráda bych také poznamenala kvalitu a přesnost veřejné dopravy, která byla na Ukrajině velkým problémem, zejména v menších městech. Teď jsem šťastná, že mohu mít lepší život pro celou moji rodinu.“

Olena s námi pracuje již půl roku a je skutečnou posilou týmu, ať už svým optimismem, perfektní češtinou nebo empatickým přístupem ke klientům. Je také zajímavé slyšet jiný pohled na Česko. Pro nás občas v negativním obrázku míněná rodná země, pro někoho vysněný cíl.