Tvůrčí Afrika

Zdroj: Bulletin Slovo II/2022 | Text: Lucie Němečková | Foto: Irena Vodáková

Tvůrčí Afrika představila Ferdinanda Vaňka z Nigérie, nový pohled na otroctví i slavného herce Grega Germaina a filmaře Jeana Rouche

Letošní, již osmnáctý ročník (nejen) divadelních setkání Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani měl dvě části. V rámci festivalového prologu, 26. a 27. dubna, vzdali organizátoři ze spolku Komba ve spolupráci s FAMU Poctu Jeanu Rouchovi, francouzskému filmaři a antropologovi, který „umožnil filmu vydat se novými směry a přinesl nový pohled na Afriku i na svět obrazů“. Těmito slovy přiblížil Rouchův význam znalec jeho díla, Andrea Paganini, který společně s Davidem Čeňkem, odborníkem na africké kinematografie, uvedl v Praze a Olomouci dva Rouchovy filmy. Filmový dokument beze slov, Horendi, zachycující rituál posedlosti dvou žen v nigerském Niamey. A jediný historický film Jeana Rouche Babatu – Tři rady, který líčí válečnou epopej z 19. století o náčelníkovi jménem Babatu, který dobyl zemi Gurunsiů a prosperoval díky obchodu s otroky. Podle scénáře nigerského historika, spisovatele a politika Bouboua Hamy tak vznikl film, který je aktuální i dnes. Film byl oceněn Zlatou palmou na festivalu v Cannes 1976.

Od 19. do 24. května pak 18. Tvůrčí Afrika přivítala v Praze, Brně, Hradci Králové a Plzni divadelníky z Afriky, Karibiku i Evropy.

Festival, který dlouhodobě podporují Státní fond kultury a Hlavní město Praha, zahájilo v Knihovně Václava Havla divadelní představení Havlovy Audience v podání herců Jos Repertory Theatre. Tenhle soubor je výjimečný tím, že se v nigerijském Josu specializuje na českou dramaturgii. Kromě Havla najdeme v jejich repertoáru také Erbenovu Kytici nebo Cimrmanovo Dobytí Severního pólu a Čapkovo RUR.

Samozřejmě ani letos nemohli chybět na festivalu autoři z Martiniku. Véronique Kanor je již renomovaná dramatička, filmová dokumentaristka a vyznavačka pict dub poetry, která vystupovala třeba s rapperem Abd Al Malikem. Její poetickou a zároveň řezavou hru o identitě, otroctví, rasismu, ženách Moře bylo nebi komplicem přeložila do češtiny Kateřina Neveu. Ve scénickém čtení ji uvedl režisér Akram Staněk s herečkou Jitkou Smutnou. Druhým hostem z Martiniku byl Ali Babar Kenjah. Nezávislý sociolog, rastafarián a básník. Jeho historická hra Samuel aneb Noc svobodných přinesla nový pohled na dobu otroctví. Kenjah čerpá z polozapomenuté historie, povstání otroků na Martiniku na Vánoce roku 1830, tedy před zrušením otroctví. Toto dokudrama přeložili do češtiny Matylda a Michal Lázňovští, režíroval jej s herci Divadla Apropo Filip Jan Zvolský. Čtení obou her se uskutečnilo v symbolický den, neděli 22. května, kdy před 174 lety bylo zrušeno otroctví na Martiniku.

Oblíbená panafrická slavnost Benso proběhla tentokrát v prostoru Starého purkrabství na Vyšehradě, tedy trochu v jiném hávu a s charitativním pozadím. Nechyběla africká hudba, tanec, módní přehlídka, pohádka, dílny pro děti i stánky s občerstvením, řemeslnými výrobky, mír a pohoda. A to vše ve spolupráci s Centrem Narovinu, s nímž jsme tak společně oslavili 20 let jejich záslužného projektu Adopce na dálku.

Úplný závěr festivalu patřil Gregu Germainovi, který pochází z Guadeloupu a patří mezi první herce tmavé pleti, kteří se proslavili ve francouzské televizi. V Praze a Brně jsme se společně s ním vydali po stopách jeho paměti za frankofonními autory, kteří ovlivnili jeho život i kariéru, jako např. Patrick Chamoiseau, Edouard Glissant, Derek Walcott, Edmond Rostand, Victor Hugo… Vynikající filmový i divadelní herec vede se svou ženou, producentkou Marie-Pierre Bousquet, v Avignonu známé divadlo zaměřené na afo-karibskou dramaturgii, Kaple ztělesněného slova. V Praze pak uvedl Greg Germain dvě své filmové realizace divadelních inscenací z tohoto divadla: Říkají ti Venuše a Bintou. V první z nich vynikající guadeloupská tanečnice a choreografka Chantal Loïal vzdává poctu ženě, které říkali Hotentotská Venuše, během života zažila obrovské ponižování a ani po smrti nenašla svůj klid, když její kostru vystavili na odiv veřejnosti. Bintou je pak oceňovanou hrou současného francouzsko-ivorijského dramatika Koffiho Kwahulé, jejíž děj nás zavádí do poeticky-krutého světa jednoho velkoměstského předměstí i třináctileté nezkrotné hrdinky Bintou, která sní o kariéře břišní tanečnice, velí klučičímu gangu a bouří se proti všem autoritám.