ASI.JATKA

Zdroj: Bulletin Slovo II/2022 | Blog Do Thu Trang | Foto: archiv autorky

Padesát odstínů rýže aneb Vietnamská domácnost

Dnes vás vezmu na krátkou komentovanou túru do vietnamské kuchyně a domácnosti. Rybí omáčka, rýžovar, karaoke set, hůlky, sriracha, tygří mast nebo lednička plná krevet a kuřat – to všechno jsou stálice vietnamských domácností. Ale co jiného uvidíte nebo zažijete ve vietnamské domácnosti?

1/ Jazykem lásky vietnamských rodičů je… jídlo. Velmi dobré jídlo. Velmi dobré jídlo třikrát denně. Nákup jídla, příprava jídla, konzumování jídla, mluvení o jídle. Takže “spižírnu” (nebo sklad večerky) okupuje rýže na tisíc způsobů – rýže, kulaté rýžové nudle, ploché rýžové nudle, skleněné rýžové nudle, rýžové placky. Padesát odstínů rýže.

2/ Sušené všechno. Houby, bylinky, minikrevetičky, ovoce.

3/ Nechybí ani hotpot hrnec. Protože nejpraktičtější jídlo pro větší skupinu lidí je jídlo, které si sami uvaří, samozřejmě. A cože je to zač? Hotpot je obří hrnec s vývarem na ohřívači uprostřed stolu. Když se sejdeme u jednoho stolu, všechny čerstvé suroviny se pomalu nahází ho hrnce a v průběhu se vytahuje a jí – ryby, bylinky, zelenina, knedlíčky, nudle, houby, tofu. Naše rodina hotpot miluje.

4/ Hrnce různých velikostí. Nechybí obří hrnce. Moje mamka vám doporučuje nedávat poklice spodkem k sobě. Prý to do rodiny přináší hádky. Jinak obří hrnce slouží třeba k uvaření slaného koláče na Nový lunární rok.

5/ Plastové bačkůrky, protože se nepoužívají koberce. A když už ano, tak se bačkůrky nechávají před pokojem.

6/ Štokrle nebo malá stolička, protože se náplň do závitků seká na zemi, Tedy pokud si modernější rodiny už nepořídily kuchyňského robota.

7/ Všude spousta ovoce. Spousta sezónního i tropického ovoce. Spousta nakrájeného sezónního a tropického ovoce. Vitamín O.

8/ Zajímalo by mě, jestli se to děje i v jiných rodinách. Ale zažila jsem, že ve Vietnamu, když není k dispozici lednička, je zvykem dávat suroviny na zem, na studentou podlahu. Nevím, jak mamka skousne podlahové vytápění.

9/ Taky můžete zažít, že když o něčem debatujeme, mluvíme tak, že to vypadá, jako kdybychom se hádali nebo někdo dostával sprda.

10/ Povinností je oltář pro předky s nádobami, vonnými tyčinkami, květinami, fotkami a různými ozdobami. Záleží na tom, jak si která rodina, na co potrpí…. A nechybí ani tyčinkami vypálené žluté kolo na stropě. Nevíte, mrkejte sem. Fajnšmekři řeší zabarvení od dýmu nalepením alobalu na strop. A jedeš.

11/ Velká krájecí prkýnko, spíš prkno… spíš kus stromu. A nabroušený sekáček. Všeříkající.

12/ A ještě rychlé shrnutí: Obecně hodně věcí. Noviny na prostírání. Bambusová párátka v každé místnosti. Přímotop. Lahve drahého alkoholu, které se točí ve všech asijských rodinách jako dary.

Pokud se vám poštěstí jít na návštěvu a přemýšlíte, co přinést, nikdy neuděláte botu lahví dobrého červeného vína, taškou ovoce nebo něčeho, co napečete. Více o návštěvě vietnamské rodiny najdete v tomhle super rozhovoru s Marcelou Vuong, který jsme kdysi natočily pro Stream.

Opět a tutově – láska prochází žaludkem.

Na kola a na běžky, hezky česky

Minulý rok jsem strávila na své vietnamské poměry a kořeny docela outdoorově – zkusila jsem si trailové běhání po českých horách, podzimní kola v Kruškách a prochodila pohorky na několika krásných túrách. Nic světoborného. Při provozování těchto bohulibých aktivit mi ale ještě více docházelo, jak moc rozdílné je vyrůstání dítěte z imigrantské rodiny. A jaké je velké privilegium mít volnou část týdne na odpočinkovou aktivitu s rodiči a třeba i na učení se novým dovednostem a sportům.

Život vezdejší je peřinkový. Pracovní kola se umí na víkend pro mnohé zastavit.

Pro některé mé české kamarády je trávení času na chatě sekáním trávy (i když práce na chatě je vždy dost), lyžovačkou, na kolech, na vodě, nebo v letním autokempu něco zcela přirozeného. Nikoliv ale pro dítě z imigrantské rodiny. V některých ohledech jsem měla typické české dětství, ale k volnočasovým (sportovním) aktivitám mě nikdo nevedl.

Měli jsme přirozeně jiné starosti – učit se a jednou získat rodině čestné místo tím, že si najdeme dobře placenou práci a případně dobře placeného manžela. Když zbyl čas, trávili jsme ho s rodiči na tržnici, protože kdy jindy se můžeme vidět?

Tiše závidím svým kamarádům, že jakžtakž ví, jaké sportovní vybavení a oblečení vybrat, jak se připravit na výlet, jak obstarat chatu. Ani dnešní vietnamské maminky někdy neví, co svým dětem zabalit, když se jede na tábor nebo na školní výjezd. Ve věku dospělém se proto snažím říkat ano na příležitosti, jak nasát z této „středoevropské kultury“ více. Privilegium, kterého si naši rodiče neumí a mnohdy ani nechtějí užít.

Vždy mě proto potěší, když vidím u svých vietnamských přátel a známých, že nelení a organizují víkendy na chatách, na kolech nebo lyžovačky. Vietnamci na lyžích, banány na sněhu. Asimilaci můžete pozorovat ve všech ročních obdobích, zimní asimilace je vzácná, o to cennější.

Proto, máte-li vietnamského partnera, partnerku nebo kamarády, držte si pohár trpělivosti a pochopení stále prázdný, respektive plný. Určitě nebudete litovat, když „nás“, nesamouky s vůlí se něčemu přiučit, vezmete na dobrodružství s sebou.

(Více na webu Asijatka.cz)